Obchod na hlavní třídě, prosperuje, ale žádný zázrak. Díky nějaké dopravní uzávěře je z hlavní třídy odkloněna doprava a obchod vykazuje výrazně nižší tržby.
Obchodník pověří příručího, aby po trase odklonu dopravy nosil ceduli s upoutávkou na jejich obchod...
O tom jak to dopadlo, jestli se obnovil objem tržeb, nebo jestli dokonce přerostl původní objem, nic nevíme. Pro nás je podstatné že příručí nosil na ceduli metainformace. Metainformace popisovaly obchod asi takto (uvádíme prvky a jejich hodnoty):

Název - Obchod s obuví ...
Identifikátor - adresa (ulice, město...)
Typ zdroje - Obchod s obuví
Formát - fyzický objekt

Zákazník obchodu s obuví - to je náš uživatel, příručího cedule je určena uživatelům, žádný stroj s ní nepřijde do styku.

Aplikace pro uživatele je myslím jasná, přesto že má mnoho podob. Aplikace pro stroj je již poněkud obtížněji uchopitelná, neboť možné příklady často nelze demonstrovat na názorné úkázce. Ale pokusíme se najít několik příkladů.

Omezení platnosti

Popisovaný zdroj má atributy platí od, platí do. Běžně uživatelům nabízíme všechny zdroje a necháme na nich, aby posoudili platnost zdrojů. Tento způsob je užitečný také z toho důvodu, že mnoho zdrojů nemá po expiraci náhradu, je tedy lépe nechat zdroj dostupný bez ohledu na deklaraci platnosti.
Jsou ovšem informace, které po expiraci nemají víceméně žádnou informační hodnotu (jídelní lístek, inzerát, prodejní katalog). Není tedy důvod tyto informace nabízet po expiraci. Necháme tedy rozhodnout stroj a uživatelům zastaralé informace vůbec neukážeme.
Naopak - na serveru eBrno.info jsou uloženy záznamy o kulturních nebo sportovních akcích, které budou probíhat někdy v budoucnu. Není žádoucí, aby návštěvník serveru viděl tyto údaje - je zapotřebí předložit mu informace aktuální. Dokumenty, které ještě aktuální nejsou (jsou před platností) zůstávají skryty.

Fragmenty dokumentů

Popisovaný zdroj může mít k sobě připojeny fragmenty, nebo objekty z jiných datových úložišť. Informace o připojení takovéhoto fragmentu lze realizovat pomocí prvku Vztah s upravenými kvalifikátory prvku, resp. kvalifikátory hodnoty.
Úprava defnice DCM sama o sobě není potřebná, využijeme ji pouze tehdy pokud se nespokojíme s vložením odkazu, ale chceme do zdroje vřadit fragment jako takový. Systém který zdroj připravuje k odeslání na výstup musí umět zacházet s vkládaným fragmentem a měl by znát např. jeho mime-type. Výměna informace o typu a formátu fragmentu je samozřejmě realizovatelná přímo pomocí DCM, nelze se ale spolehnout na lidskou obsluhu RS, která by údaje o formátu fragmentu měla zapsat. Proto jsou rozšířeny kvalifikátory prvku Vztah a kvalifikátory hodnoty tohoto prvku tak, aby bylo možné spojení ustavit jedinou metainformací.

Úpravy prvků DCM vedou k jisté ztrátě univerzality struktury metainformací. Pokud by metainformace zpracovával pouze člověk, struktura, tedy definice prvků vytvořená DCMI by byla naprosto dostačující. V okamžiku kdy přenecháme zpracování stroji (a budeme požadovat více než pouhé vypsání metainformací do dokumentu) bude rozšíření struktury DCM o další kvalifikátory pravděpodobně nezbytné. Aby ztrátou univerzality (a tedy i kompatibility) nebyla ohrožena sama podstata výměny metainformací mezi informačními systémy, je nezbytné oddělit rozšířené metainformace od DCMI definic a pracovat s nimi pouze interně.