Metainformace

aneb rozdíl mezi myšlením člověka a stroje

Metainformace jsou dílčí informace, které popisují atributy informačního zdroje.

Zdrojem může být kniha, počítačový dokument, obrázek, videosekvence či zvukový záznam. V dalším textu bude tedy primární informace(předmět, kniha, dokument) nazývána zdrojem, metainformace metainformací.
Popis atributů uživateli (čtenáři, studentu, vědci...) nabízí stručný přehled, dle kterého se může uživatel rychle orientovat a rozhodovat.
Metainformace, která je vázána na popisovaný zdroj může mít svým způsobem samostatnou existenci.
Je-li metainformace oddělena od zdroje, může to být proto, aby byla schopna nás ke zdroji přivést!

Hlavním důvodem pro používání metainformací informačních zdrojů v digitálním světě jsou odlišné metody práce stroje - počítače a lidského mozku.

Lidé ovšem také pracují rádi s metainformacemi. Nalepovací štítky, poznámky z přednášek, uzel na kapesníku..., a jelikož pro nás lidi je měřítkem všeho člověk, lze účel metainformací DCM popsat takto: "Metainformace jsou zde proto, aby stroje byly schopny nabídnout nám informace podobně jako člověk!"

Lidská řeč je schopna popsat sama sebe. Poutník přicházející z daleké země nám může popsat ovoce, které tam jedl takovým způsobem, že poznáme nejen jeho barvu, váhu a tvar, ale může nám přiblížit i jeho chuť a vůni.
Základem pochopení takového popisu je porovnávání informací s vlastní zkušeností. Běžné počítače současnosti nemají paměť podobnou paměti lidské, nejsou tedy schopny informace třídit na základě zkušenosti.
Popis exotického ovoce nám okamžitě navodí představu všeho ovoce které známe, vybaví se nám škála chutí od kyselého po sladké… Na zatřídění - indexaci nových vjemů pracuje náš mozek jaksi nezávisle na nás a my s tím obvykle nemáme žádnou práci. Náš mozek také nemá obvykle problém s tím, kdy nám kterou informaci nabídnout, jaké kolekce zdrojů otevřít.
Samotné spojení hodnoty barvy - se slovem ovoce je schopno v nás vyvolat představu chuti, stejně jako vyslovení názvu druhu známého ovoce nám okamžitě připomene barvu i chuť.
Na tomto způsobu vnímání a vyhodnocování vstupních informací se podílí dvě části našeho vědomí :
  • předmětné - založené na smyslovém a rozumovém poznání
  • intuitivní - na kterém se mohou podílet jednak zkušenosti získané bůhví odkud, ale také do jisté míry tělesné automatismy navozující pocity a představy
Nedílnou součástí mezilidské komunikace je schopnost abstrakce - člověk, který je od malička zvyklý používat pro oranžovou slovo růžová je schopen nám popsat které světlo na semaforu svítí - díky abstrakci jsme schopni automaticky sdělení překódovat a vnímat prostřední světlo jako "růžové".
Počítač se takto nechová. Je schopen zaindexovat a později vyhledat všechny zdroje ve kterých se objeví slovo ovoce, ale nejsou to vždy ty zdroje které právě potřebujeme (statistika sběru rybízu se nám třeba v této chvíli "nehodí"). Postupem doby bude snad možné počítače vybavit alespoň častečně předmětným vědomím, intuitivní část vědomí ovšem počítači implementovat nelze. Počítač také není schopen abstrakce, je ovšem možné podobné "myšlenkové" pochody simulovat na bázi matematických rovnic a principu náhody - vhodným příkladem mohou být programy generující fraktály. Podobně - zadáme-li stroji dostatečné množství informací, může nás překvapit jakoby abstraktními výsledky - jde však o pouhou aplikaci poměrně jednoduchých aritmetických vzorců společně s iteracemi, kterých je díky výpočetní zdatnosti počítač narozdíl od člověka schopen.

Existuje způsob jak handicap počítače překonat - doplnit zdroj metainformacemi. Otázkou může být - jakými metainformacemi dokument doplnit a jak s nimi dále pracovat. Pro naše rozhodování bude prvořadé jedoznačně určit, do jaké míry je metainformace užitečná pro nás a do jaké míry s ní může pracovat stroj. Jako pěkný příklad nám mohou posloužit souřadnice S-JTSK - málokdo bude schopen takové souřadnice přímo číst a představit si geografickou polohu kterou představují, zatímco stroj nám bez zaváhání ukáže mapu s odpovídajícím výřezem.

Metainformace může být také fragmentem zdroje, zdroj se však také může skládat pouze z fragmentů - metainformací. Jako příklad si můžeme vzít titulky filmu - po nápisu The End se objevují titulky, které nás informují o skutečnostech, které sice pro vznik filmu byly podstatné, pro jeho existenci však již podstatné nejsou - jedná se o metainformace. Film (zdroj) bez titulků  nelze promítat - titulky - metainformace - jsou tedy fragmentem zdroje . Katalog filmové půjčovny je sám o sobě též zdrojem, obsahuje však pouze některé informace z filmových titulků - je tedy složen pouze z fragmentů - metainformací.

Metainformací může také být popisována jiná metainformace. Takové metainformace ovšem leží mimo oblast DCM.

Využití neuronových sítí v počítačních budoucnosti slibuje novou schopnost strojů - schopnost učit se. To samo o sobě ovšem neodstraní rozdíl mezi člověkem a strojem (tedy rozdíl v "myšlení"). Naučit počítač lidskému myšlení se dnes jeví jako nemožné, člověk bude možná muset přizpůsobit své myšlenkové pochody procesorům. Rýsuje se také velmi reálná možnost, že osobní počítač bude opravdu "Osobní" - stane se součástí lidské bytosti.

Některé druhy umění, zejména hudba a výtvarné umění existují možná právě proto, že se jedná o výrazové prostředky intuitivní části našeho vědomí a o v podstatě jedinou možnost jak toto vědomí cíleně sdílet. Je zajímavé jak některé umělecké směry jakoby nastínili digitální věk - kubismus, surrealismus a dada jsou možná první předzvěstí "digitalizovaných pocitů" (kubismus se svou snahou cesty od celku k fragmentu a naopak, surrealismus a dada jako "informační koláž"). V těchto oblastech a jistě také v oblasti elektro akustické hudby generované na základě náhodných matematických výpočtů si lze představit počítač jako tvůrce. Pocitovou složku si již dodá sám divák, posluchač, jehož vědomí je vybaveno archetypální zkušeností, kterou nelze(zatím) počítači předat.

InternetRegion s.r.o.

+420 722 475 310

sekretariat(a)internetregion.cz

Provozovna

Žerotínovo nábř. 756,
667 01 Židlochovice